Vsetínské povstání 1945: smrt hrozila 150 rukojmím

Vsetínské povstání 1945: smrt hrozila 150 rukojmím

Zatímco dnes si připomínáme Den osvobození, Vsetín se nacistické nadvlády zbavil již o čtyři dny dříve. Živelné vsetínské povstání mohlo ale skončit krvavou lázní, nebýt statečného velitele vsetínské městské policie a pohotovosti československé armády.

Vsacané povstávají

Odboj na Vsetíně dostal ke konci války rozkaz, aby zabránil ustupujícím vojákům ve zničení města – především elektrárny, mostů, zbrojovky, průmyslu a nádraží. Jak to ale udělat s chabou výstrojí, která čítala několik pušek a bednu ručních granátů, navíc v městě plném vojáků?

V noci ze 3. na 4. května bylo rozhodnuto, že se následujícího rána povstalci pustí do otevřeného boje. Okolo půl osmé zapráskaly v ulicích první výstřely. Ozbrojení civilisté vpadli do vsetínské sokolovny, Horní školy a vyzvaly Němce, aby se vzdali. Uposlechlo jich však málo.

Povstalci po krátkých bojích především u obou mostů přes Bečvu dostali pod svou kontrolu téměř celé Dolní město. Německé velitelství však vzdorovalo na Ohradě, kde měli Němci zakopaná kulometná hnízda a minomety.

Vsetínští odbojáři pózují

Arnošt Bartoš: muž, který zachránil desítky

Obklíčení Němci nechali rozhlasem vyhlásit, že za každého mrtvého vojáka popraví deset civilistů a začali volat o posily. Na Vsetín začaly dopadat granáty. Nacistické posily zakrátko přispěchaly esesmanům na pomoc od Rokytnice a Jablůnky. Odvetou za povstání zajali na 150 civilistů, mužů i žen, a chystali se je popravit. Vypadalo to, že vsetínské povstání bude utopeno v krvi.

Zasáhl ale velitel městské policie Arnošt Bartoš, kterému se podařilo popravy odložit. Tvrdil totiž německému veliteli, že za střelbou nestáli mešťané, ale partyzáni. Zajatci získali hodinu času, než důstojníci pravdivost informací prověří.

Za hodinu svobodný

Střelba utichla a většina povstalců se poschovávala nebo byla vytlačena na Žambošku a Jabloňovou. Vykoupená hodina ale stačila československé armádě, aby se přiblížila ke Vsetínu a nacisty zlomila. V 16 hodin nastal útok útočných oddílů 4. bridády a 39. dělostřeleckého pluku na město z okolních kopců. O hodinu později již vjíždí do svobodného Vsetína generál Klapálek. Sověti dorazili až později.

Vsetín se tak stal prvním městem na Moravě, které osvobodila československá vojska. Generál Klapálek po letech na své uvítání na Vsetíně vzpomínal:

„Nejokázalejšího přivítání se nám dostalo, nepočítáme-li Prahu, ve Vsetíně. Bylo to tak spontánní a srdečné, že jsem měl obavu, jestli nám Němci zatím neutečou.“

Příjezd československé armády na Dolní náměstí

Protektorát se hroutí

A skutečně. Ustupující německá vojska se stáhla k Bobrkám. S sebou si jako živý štít nacisté vzali oněch několik desítek rukojmích, kterým se nepodařilo utéct. Češi zahájili masivní granátometnou palbu. Německá vojska se ve zmatku záhy dala na ústup k Semetínu. Všechny zajatce naštěstí nechali ve sklepení statku na Bobrkách – vystrašené, ale netknuté.

Na vsetínské radnici na Horním městě po dlouhých sedmi letech života v Protektorátu opět zavlála československá vlajka a osvobozenecká fronta se valila dál na západ. V bojích padlo sedm občanů a 11 dalších bylo těžce raněno. Němců a vlasovců položilo život 79, dalších 182 jich skončilo jako zajatci Rudé armády.

Pohřeb padlých Vsetíňanů při osvobozování města

Článek vychází z knihy Valašsko v područí hákového kříže od Zdeňka Kmenty
Foto: Státní okresní archiv ve Vsetíně