Únorový převrat 1948 na Vsetíně a 19 obětí komunistického režimu

Únorový převrat 1948 na Vsetíně a 19 obětí komunistického režimu

V roce 2018 si připomínáme 70 let od násilného převzetí moci v Československu komunistickou stranou. V následujícím článku se podíváme na to, jak události v roce 1948 proběhly na Vsetíně a co jim následovalo.

Poválečná situace ve Vsetíně byla podobná jako v jiných průmyslových městech ve vnitrozemí. Všechny továrny a podniky nad 50 zaměstnanců byly znárodněny – mezi jinými Sousedíkova továrna, Kablo, pila Delta, Českomoravské sklárny, Thonet-Mundus. Dělnictvo v těchto továrnách to přivítalo nadšenými manifestacemi.

Komunisté, kteří vyhráli už poslední předválečné komunální volby v roce 1938 (kdy porazili dosavadního starostu Sousedíka), byli na Vsetíně silní zejména díky velkému zastoupení dělnictva v průmyslu. Ve volbách v roce 1946 získali téměř 36 procent hlasů a předsedou národního výboru, tedy něco jako starostou, se stal komunista Julius Donáth.

Převrat v roce 1948 nepřišel jako blesk z čistého nebe. Komunisté se na něj dobře připravovali jak na celostátní úrovni (za vydatné pomoci Sovětského svazu), tak v regionech. Již v říjnu 1947 obdrželi komunisté ve Zbrojovce pokyn k výběru nejspolehlivějších pracovníků, kteří by byli připraveni v případě konfliktu.

Napjatá situace v únoru 1948 se projevila i na Vsetíně. Ulice byly polepeny plakáty a letáky, útočící na nekomunistické politiky a strany. Po demisi nekomunistických ministrů měl v Praze na staroměstském náměstí projev předseda vlády Klement Gottwald. Vysílání jeho proslovu v rozhlase někteří činovníci neumožnili, například v MEZu někdo poškodil závodní rozhlas. Gottwald vyzýval k tomu, aby se v továrnách a ve městech vytvářely tzv. „akční výbory“, které měly „očistit společnost od reakčních živlů“ – tedy těch, kdo s komunisty nesouhlasili.

Na Vsetíně byl ustaven 21. února za účasti pouze komunistů a jejich přisluhovačů. Hned následující den provedly bezpečnostní jednotky neurvalé prohlídky v sídlech ostatních stran. V některých podnicích pak komunisté dostali zbraně a vytvořili ozbrojené závodní stráže, základ budoucích Lidových milicí.

O několik dní později, 24. února se na Dolním náměstí, které tehdy neslo jméno prezidenta Edvarda Beneše, sešlo na 7 tisíc demonstrujících, kteří komunistické kroky podporovali. Na demonstraci nevystoupil žádný ze zástupců nekomunistických organizací – ti byli v následujících dnech a týdnech ze svých funkcní odstraněni a celá moc v regionu se dostala do rukou komunistů. O místa přišli i například okresní zěmdělský rada, školní inspektor nebo soudci. Pod vliv komunistů se dostaly i noviny, sportovní organizace nebo spolky.

V květnu 1948 začala platit nová ústava, a následně se podle ní konaly nové volby. Voliči si už ale nevybírali z jednotlivých stran, mohli volit jen jednotnou a předem vybranou kandidátku tzv. Národní fronty, tedy jen to, co komunisté jim předložili. Další volbou byl bílý lístek. Bílé lístky na Vsetíně odevzdalo 16% občanů, v celém okrese Vsetín pak až 30% lidí, jako nesouhlas s provedeným převratem. Za poslance byli ze Vsetína zvolení Bohumil Klícha, pozdější zastánce nejtvrdšího stalinismu (při událostech roku 1968), a rolník z Pržna František Kovář.

V červnu se vzdal pozice prezident Beneš a novým prezidentem byl jmenován Gottwald. 28. listopadu se Gottwald stal čestným občanem města a Dolní náměstí bylo přejmenováno z Benešova na Gottwaldovo. Symbolicky tak byla zakončena jedna éra, a začala druhá. Už v několika nejbližších letech se mělo ukázat, že komunisté se při své zvrácené ideologii nebudou štítit ničeho – pošlapávání památky Josefa Sousedíka, vyvlastnění všech živností a podniků, krádeže statků a pozemků v rámci kolektivizace zemědělství a samozřejmě vykonstruovaných procesů. Na ty životem doplatil nejen nejznámější vsetínský rodák a levicový novinář Záviš Kalandra (na úvodním obrázku), který byl popraven po vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou, ale dalších 18 vsetínských občanů. Na jejich památku byl postaven v Panské zahradě v roce 1994 pomník se všemi jmény. (Více o jednotlivých občanech zde)

Text pomníku:
V DOBĚ NESVOBODY 1948–1989 BYLI POPRAVENI / LUDĚK FAJKUS 1925–1953 / ŠTĚPÁN GAVENDA 1920–1954 / ANTONÍN JANOŠÍK 1926–1950 / ZÁVIŠ KALANDRA 1902–1950 / JAN KŘIŽAN 1915–1951 / RUDOLF LENHARD 1918–1950 / FRANTIŠEK MANA 1910–1950 / ALOIS ŠIMARA 1921–1950 / JOSEF VAŠEK 1921–1953 // V DOBĚ NESVOBODY 1948–1989 ZAHYNULI VE VĚZENÍ / FERDINAND BRINDZA 1926–1958 / JAN JANOUŠEK 1900–1954 / JOSEF LESKOVJAN 1907–1951 / PAVEL ORSÁG 1905–1957 / OLDŘICH PAJDLA 1911–1954 / JOSEF PLÁNKA 1930–1951 / ALOIS POHŮNEK 1914–1949 / JAN SKŘIPKA 1895–1957 / ZDENĚK ŠIPULA 1931–1952 / KAREL ŠTRBÍK 1900–1950 //

Rozhovor o únoru 1948 s historikem Tomášem Baletkou