Sokolský starosta se stará o 718 duší. Podmínky pro moderní sportování mu ale schází

Sokolský starosta se stará o 718 duší. Podmínky pro moderní sportování mu ale schází

ROZHOVOR s Radkem Fojtíkem, starostou vsetínského Sokola, o roli sokolských tradic pro dnešní generaci a nastavení podpory pro všestranné sporty nejen na Vsetíně.

Letošní rok se nese ve znamení dvou sokolských jubileí. V květnu oslaví TJ Sokol Vsetín již 125. narozeniny. V říjnu letošního roku si pak připomeneme vznik samostatného československého státu, k jehož vzniku sokolové významně přispěli. Skutečně jste tak staří?

Se Sokolem je to podobně jako s tím státem. Masarykovo Československo už taky neexistuje. Stejně tak Tyršův Sokol. Jde o to, jestli se hlásíme k ideálům, na kterých naše organizace vznikla. No, a my se snad hlásíme. Historie, kterou jsme prošli, nejde smazat ani vytěsnit. Vždycky je lepší jí přijmout, zanalyzovat a taky se z ní poučit. Takže Tyršovo “ve zdravém těle zdravý duch” platí dnes stejně jako Masarykovo “státy se udržují idejemi, na kterých vznikly”.

Ta historie není ani černobílá a nemůžeme říct, že třeba první Masarykova republika byla vzorem demokracie nebo že za “socialismu” bylo všechno špatně a za kapitalismu po 89 roce všechno kvete. A není to ani naopak. Vždy to bylo o lidech, jejichž charaktery se lámaly pod tíhou vnějších okolností. Z principů ale nelze ustupovat nebo je relativizovat. To pak může vést velice rychle k rozbití státu, který tady těch 100 let provozujeme.

Zájem o sokolské sportování je i dnes vysoký a počet vašich členů a členek každoročně roste. Musíte mít radost z toho, že je vás tolik, ne?

Tak jistě mě to těší, že je o naši nabídku sportování zájem. Zvlášť dnes, kdy je v rámci možností trávení volného času dětí velká konkurence. Většinu našich členů dnes tvoří mládež do 18  let, především ženy a dívky a letos jsme se stali co do počtu největší vsetínskou mládežnickou sportovní organizací. Celkem i s dospělými máme 718 členů.

Větší zájem ale znamená současně vyšší náklady. Musíme zaplatit více trenérů a zajistit větší nebo víc sportovišť. Třeba v oddíle sportovní gymnastiky, kde působím i jako trenér, si v některých hodinách doslova “šlapeme po hlavách”. V tu chvíli mě ten zvýšený zájem už tolik netěší. Těžko se pak rodičům vysvětluje, že musíte jejich děti odmítnout, protože malá školní tělocvična není nafukovací.

Tuším, že máte čtyři sportovní oddíly. To znamená, že Vsetín má třeba 150 vrcholových gymnastů nebo tanečníků?

Tak to není. Každý nemůže být špičkový gymnasta nebo hokejista, o tom to přece není. Na vrcholné nebo vysoké výkonnostní úrovni může sport provozovat pouze malá část cvičenců. Důležité je ale talenty ve správný čas podchytit. A s těmi ostatními už od ranného věku budovat pozitivní vztah k pohybu v bezpečném prostředí. Tady už musí zasáhnout stát nebo město. Připravit kvalitní a udržitelnou sportovní koncepcí, plán, který umožní budování sportovní infrastruktury a nastavení dalších materiálních podmínek.

A jak je u nás podporován sport?

No jak který. Obecně lze ale říci, že největším sponzorem mladého sportovce jsou rodiče. Pro nás jako Sokoly byla například důležitá podpora od státu, která byla spuštěna v minulém roce. Po dlouhých letech se díky ní naskytla možnost spravedlivě odměňovat naše trenéry a cvičitele, kteří se věnují mládeži. Tedy těm, kteří se věnují nejmladším sportovcům ve svém volném čase. Letos se ale forma této podpora opět mění a nikdo si netroufne odhadnout, co bude příští rok. Chybí zde tedy hlavně nějaká dlouhodobá strategie.

A co tělocvičny, v jakém prostředí vlastně sportuje dnešní generace?

Když se podívám na některá oficiální videa, získám obrázek bídy reformních snah pohybu v českém školství. Odrbané zdi, dvě roztrhané žíněnky, ženská gymnastická bradla pamatující císaře pána a jako kulisa trampolína, která nemohla projít revizí. A to jde prosím o celonárodní aktuální metodický materiál! Takto se obratnost rozvíjet nedá. Nedivím se tělocvikářům nebo trenérům, že mají strach v takovém prostředí s dětmi cvičit. 

Jak z toho ven?

Bez infrastruktury to prostě nepůjde. Vymysleli jsme pro to takový pojem: měkká tělocvična. Dnes jednotlivé sporty pochopily, že bez všeobecné pohybové přípravy dětí to nejde. Bohužel se ale každý sportovní oddíl snaží tu všesportovní přípravu rozvíjet samostatně, tak říkajíc “po svojom”.

Sokol přitom přesně tohle umí. Proto máme takový zájem o sokolské sportování. Máme vyškolené cvičitele a trenéry, moderní vybavení a pomůcky a dokázali bychom naplnit ještě jednu tělocvičnu. Rostoucí zájem o taneční oddíl All Style Unit, oddíl sportovní gymnastiky, stolního tenisu a další sokolské aktivity ale stojí a padá s obětavostí našich cvičitelů a trenérů. Ta ale není nekonečná.

A co podpora sportu na místní úrovni? Byl jsi za KOV ve sportovní komisi, podařilo se tam něco prosadit, než tě vyhodili?

Komise bohužel neřešila žádné koncepční věci, ty se tam probíraly velmi okrajově. Třeba jsem na zastupitelstvo navrhl vyčlenění financování profesionálních hokejistů z dotací pro mládež, kam logicky nepatří. Od některých kolegů z komise jsem si pak “slízl”, že to žádný profesionální sport není. Na dalším zasedání zastupitelů toto vyčlenění už na návrh školského odboru přijato bylo. To jen pro příklad.

Jinak hlavním úkolem té komise je navrhnout rozdělení sportovních dotací jednotlivým sportovním organizacím. Od roku 2015 měla za úkol nastavit nějaká objektivní kritéria jejich hodnocení. Ty se postupně sice vytvořit podařilo, ve výsledku jim ale přidělené částky stejně neodpovídají. Když jsem na to ještě za mého působení na komisi upozornil, jeden komisařů se o těchto analýzách vyjádřil, že jde o tabulky bláznivého matematika. Ale nevzdávám to!